V dnešní době sportovního průmyslu se nám povedlo nevídané. Náš netradiční olympijský den skutečně naplnil ideál KALOKAGATHIA a spojil tedy tělesnou a duševní dokonalost našich dětí v disciplínách, které vyžadovaly nejen rychlost, sílu, vytrvalost, ale také týmového a bystrého ducha. Odměnou budiž po starořeckém vzoru náš obdiv vítězům a myrtový věnec, obé na důkaz nehynoucí slávy….
Hod plyšákem – Na tomto stanovišti byly připraveny dva úkoly. Prvním bylo hodit vybraným plyšákem na cíl a druhým co nejdál. Některé děti měly velké dilema, jestli si vzít plyšáka nejhezčího, největšího, nejtěžšího nebo nejškaredějšího. Několikrát hračky skončily za plotem nebo v krabicích ve vtipných polohách. Doufejme, že tuto disciplínu nebudou děti provozovat i doma :-).
Další disciplína – Trubkoplň – prověřila nejen taktické schopnosti týmů, ale také přesnost a chladnou hlavu jeho členů. Vyplavit s pomocí kelímků pingpongový míček z roury děravé jako řešeto nebyl věru snadný úkol, ale všechny týmy se s ním statečně popraly. Ne všechny úspěšně, zato všechny s plným nasazením.
Korýtka u Barunky – toto stanoviště s poetickým názvem některým evokovalo možnost svačiny. Tito byli zklamáni. Cílem zde bylo přemístit tenisový míček pomocí korýtek po zhruba 20 m trase. Každý člen týmu měl 1 korýtko, jejichž spojením vznikla dráha pro tenisák. Tuto ale bylo zapotřebí neustále prodlužovat, což bylo zajištěno přemisťováním dětí a napojováním na dráhu poté, co jejich korýtkem míček projel. V případě pádu na zem se běželo zpátky na start. Takže 3, 2, 1…hrajem!
Létající koberec – soutěžící dvou družstev měli proletět určenou dráhu v co nejkratším čase. Každý tým zvolil svou techniku letu a byly to vskutku velmi zajímavé způsoby přesunu – technika zametání, přískoků, šoupání nebo žabí skoky. Někteří mohutně své členy povzbuzovali, jiní si krátili čas tanečními kreacemi, které jim navodila všude přítomna hudba linoucí se z reproduktorů. Prostě funny dopoledne.
Kostkostroj – na tomto stanovišti jsme se tak trochu vrátili do raného dětství, do dob hraní s kostičkami a stavění co největší věže či komínu. Tentokrát ale se speciálním strojem s poetickým názvem „kostkostroj“a hlavně v týmu! Každé družstvo mělo k dispozici 2 kostkostroje, kupu kostiček a jasně vymezené místo, kde má jeho komín stát. Stačilo domluvit si co nejlepší strategii, překonat jistou vzdálenost přenosu každé jednotlivé kostičky a být co nejvíc zručný při pokládání kostiček jednu na druhou. Občas nějaký komín spadl, ale naši stavitelé se rychle pustili do opravy. Dobrá domluva a skvělá nálada byly základem úspěchu při tomto úkolu. Práce se dařila, nejvyšší komín dosáhl úctyhodné výšky 10 kostek.
Stanoviště vodní piňaty prověřilo přesnou mušku a týmovou spolupráci při trefování se vodním proudem z injekční stříkačky do tenisového míčku zabaleného v papírovém ubrousku a visícího na laně. Souboje to byly vpravdě dramatické a každý sestřelený míček byl oslaven bouřlivým jásotem celého týmu.
