Protože k začátku roku už tak nějak patří kratší adaptační kurz, nesměl chybět ani v 6.A. O důvod víc byl nový třídní učitel, se kterým se sice všichni znají, ale proč nevyužít dva dny mimo školu k ještě lepšímu poznání se.
Naplánován byl cyklo-turistický výlet do Veřovic, kam se nejprve měli žáci přepravit na kolech. Původní varianta dvouhodinové cesty vzala za své a nakonec trvala skoro 2x déle, ale o to více jsme se mohli kochat krásou krajiny a pozorovat barvy pomalu nastupujícího podzimu.
Po příjezdu do veřovické Orlovny jsme “rozbili” hlavní tábor v podkroví, udělali si společně oběd a po krátkém relaxu vyrazili na Javorník. A protože v plánu byla cyklo-turistika, tak jsme šli tuto trasu pěšky. Počasí nám přálo a mohli jsme vyrazit v triku, což bylo skvělé. Cestou jsme ochutnávali lokální jablíčka, mimochodem úplně skvělá, a vyrazili vzhůru rovnou za nosem k rozhledně. Někteří by ten kopec snad i vyběhli, ale v rámci týmu bylo třeba udržovat kolektiv co nejblíže sobě, a tak byl velký časový prostor na konverzaci a různá témata, na která ve škole při probírání učiva nebývá čas. Kromě obvyklých počítačových her to byly třeba noční můry, ale také domácí mazlíčci a nebo jídlo. Čím déle jsme šli, tím víc se o jídle mluvilo. Zvláštní.
Na kopci proběhlo v hospůdce občerstvení a pak hurá zpět do Orlovny. Tato část cesta trvala přirozeně kratší čas, ale i tak už jsme dorazili se soumrakem.
Přišel čas na další část plánu – opékačku! Na připraveném ohni si každý opekl buřtík, chléb a nebo dokonce sýr a po hře na schovávanou v úplné tmě, což této hře dodává zcela nový rozměr, přišel čas jít do tepla.
Bohužel už bylo jasné, že plán na druhý den bude muset být ze 100% přepracován, neboť všechny radary ukazovaly jediné – déšt a zase déšť. Naštěstí za pomoci tatínků bylo možné během pátečního dopoledne přepravit kola do školy, zasoutěžit si přímo v Orlovně (která nabízí skvělé zázemí) a potom se busem přepravit zpět do Nového Jičína. Za jemného mrholení jsme přešli v klidu město, posilnili se dobrotami z lokální pekárny a dorazili do Galaxie akorát včas, abychom si mohli pustit film Volání divočiny. Žáci byli unavení, ale plni dojmů ze společně strávených dvou dnů.
Tímto pokládáme adaptační kurz 6.A za splněný, a protože nedošlo k žádným zraněním, tak i za úspěšný. A už teď se těšíme na další výlety, kterých určitě budeme během školního roku podnikat víc.
