Přes všechny peripetie s plánováním zájezdu jsme se nakonec úspěšně sešli dne 21. 5. 2023, málem za svítání, v 5.15 před naší Galaxií. Všichni jsme se rozloučili s přihlížejícími rodiči, nalodili se a vyrazili vstříc novým zážitkům.
Po dlouhé cestě, na které jsme projeli několik zemí, vyzkoušeli svačiny spolucestujících, sdíleli knihy, hry i písně, jsme konečně dorazili do francouzského Calais, kde jsme se nalodili na trajekt. Každý z nás dostal voucher na jídlo a pití, mnozí neodolali klasické britské snídani a plná bříška si pochvalovali. Samotná plavba trajektem byla pro mnohé velký zážitek. Restaurace, obchody, převážené množství lidí a dopravních prostředků vzbuzovali monstrózní dojem. Po asi hodině a půl jsme na obzoru, již za světla, spatřili bílé útesy anglického přístaviště Dover.
Opět jsme nastoupili do autobusu a vydali se dalších asi 5 hodin na západ do přímořského městečka Ilfracombe, našeho útočiště na dalších 5 dní. Nedaleko městečka jsme protáhli naše jízdou znavená těla u skal na pláži Tunnels Beaches a poprvé si užívali krásy Jižní Anglie. Po asi 34 hodinách na cestě jsme konečně dorazili do Ilfracombe, kde si nás vyzvedly naše hostitelské rodiny. Děti byly ubytovány v rodinách po dvou až čtyřech, všichni v jednom městě.
Ráno nás čekalo rovněž vřelé přivítání ve škole, kde děti strávily první 3 hodiny, rozděleny do 4 skupin. Někomu nesedla úroveň skupiny, a tak byl přeřazen do jiné, dle své jazykové úrovně. Celá výuka byla ten den tak trochu testovací a dle projevů dětí, pak byly ještě další den přeřazeny, v případě nutnosti, do skupiny jiné. Prošla jsem všechny 4 skupiny a bylo velmi zajímavé sledovat, jak se děti v cizím prostředí projevují. Většinou neměly problém podat stejný výkon jako v každodenním vyučování, s každou další hodinou však bylo znát, že jsou namotivováni tím, jak dobře porozuměli jak první večer svým rodinám, tak ve škole lektorům, rodilým mluvčím.
Po obědovém sendviči, který si děti u rodin připravovaly většinou samy, jsme vyrazili do národního parku Exmoor s procházkou kolem útesů Valley of Rocks. Naskytly se nám dechberoucí výhledy. Všude nás neustále pozorovaly zvědavé kozy a doprovázely nás celou naší túrou.
V podvečer jsme se vrátili každý ke své rodině, a povečeřeli jsme. Večeře v Anglii je hlavní jídlo dne, a přestože jsme očekávali polotovary, musím říct, že většina z nás byla překvapena chutnými pokrmy domácí výroby. U večeře se sešla z pravidla celá rodina a konverzace v AJ byla přímo nutná J
Ráno ve škole jsme s dětmi o pauzách probírali zážitky z rodin, večerní výlety, také spokojenost ve škole. Někteří se cítili na skupinu s vyšším levelem angličtiny, což svědčí, že jsou galaktické děti sebevědomé a ostych brzy hodily za hlavu. Za nejdůležitější jsem považovala to, že jsou schopni komunikovat s rodilými mluvčími a také jak dobře zvládají běžnou každodenní komunikaci v rodinách, rovněž ve škole na téma jako ochrana životního prostředí nebo reálie Velké Británie.
Po vzdělávací trojhodinovce jsme vyrazili do nedalekého města Barnstaple, kde děti v centru města dostaly krátký rozchod. Většina brala útokem tamější obchodní centrum. Abychom však i tento den zamířili do přírody, rozhodli jsme se před večeří vyrazit na písečnou pláž. Ačkoliv bylo slunečno, teplota vzduchu nepřekročila 20 stupňů a teplota vody 15 stupňů Celsia. Někteří neváhali a hned skákali do vln, bylo pro ně nemyslitelné „neokusit“ Atlantik. Jiným, třeba paní učitelkámJ, to trvalo déle. Ať tak či tak, všichni si ten den opět náramně užili a spokojeni a příjemně unavení jsme se vraceli ke svým rodinám.
Závěrečný školní den jsme jako pedagogický dozor začaly pozorovat, že si galaktické děti našly kamarády z jiných zúčastněných českých škol. Celý zájezd tvořil jednotný celek a nebylo vůbec znát, že spolu trávíme pouze pár dní. Děti si na konci vyučování přebraly certifikáty jako odměnu za své snažení. Po obědě na nás u školy opět čekal autobus, aby nás vzal na výlet do historické rybářské vesničky Clovelly, jež byla proslavena dílem Charlese Dickense. Několik účastníků zájezdu si vzpomnělo na domov, nebojte se, nikdo nesmutnil. Ač to může působit nepatřičně, navštívená vesnice nám připomínala malebný Štramberk. Nikoliv architekturou, ani Trúbu neměli, ale většina staveb byla postavena v prudkém kopci a uličky byly stejně křivolaké, úzké a pohádkové jako v městečku v naší domovině.
Po návratu nás čekal poslední večer u rodin a alou na kutě, protože jsme věděli, že další dva dny budou velmi náročné.
Budíček v 5.10, sraz 5.45, rozloučení se s rodinami, nástup do autobusu a hurá směr velkoměsto.
Po asi 5h cesty jsme vyhlíželi první obrysy londýnských mrakodrapů. Na periferii jsme vyměnili autobus za loď a po asi 40 minutách plavby jsme se vylodili v centru. Došli jsme k vyhlídkovému kolu London Eye a užili si pohledy na centrum města z ptačí perspektivy. Pak následovala procházka městem kolem novinky zvané National Covid Memorial Wall, kde si každý do přichystaného namalovaného srdce mohl napsat jméno někoho blízkého, který nás opustil během doby covidové. Přes řeku Temži jsme se vydali k Houses of Parliament, Westminster Abbey, White Hall i Buckhingham Palace, sídlu krále. Na Leicester Square jsme si dali rozchod a děti se rozeběhly dokoupit poslední suvenýry.
Prohlídku hektického města jsme zakončili poklidnou návštěvou National Art Gallery. Na některých už byla znát únava a tak jsme se lodí vydali k autobusu. Unavení, ale plní zážitku a silných dojmů jsme mohli vyrazit na tu předlouhou cestu domů. I přes náročnost cestování jsem přesvědčena, že to stálo za to. Děti si našly nové kamarády, pochopily, že jazyk ovládají natolik, že jsou schopni vyjádřit vše, co potřebují. Měly možnost aspoň trošku poznat tuto krásnou zemi, se všemi svými odlišnostmi a zajímavostmi.
Je třeba zmínit, že pondělní návrat do školy byl velmi příjemný, protože i přes stále trvající únavu byli všichni velmi motivovaní k používání jazyka a to považuji jako naplnění nejdůležitějšího cíle našeho výletu.
Nezbývá mi než pochválit všechny děti, které se zájezdu zúčastnily. Vždy byly všude načas, chovaly se zodpovědně a až na pár korekcí v používání peprných výrazů, tak běžných v jazyce adolescentů J, jsme plnými doušky spokojeně užívali pohodové atmosféry celého výletu.
